R3P-Rheintochter – Córa Renu (niem.) – kierowany pocisk rakietowy ziemia-powietrze opracowany przez niemiecką firmę Rheinmetall-Borsig. Prace nad nim rozpoczęto w 1941 roku. Była to rakieta dwustopniowa, kierowana za pomocą fal radiowych, która służyć miała jako skuteczny środek obrony przeciwlotniczej. Pracowano nad kilkoma wersjami pocisku (R1, R2 i R3), które docelowo miały osiągać pułap do 14 km. Pierwszy prototyp wzniósł się w powietrze jesienią 1943, a od 1944 roku główną placówką doświadczalną była Łeba – tzw. Małe Peenemünde. W rozwojowej wersji naddźwiękowej Rheintochter, oznaczonej jako R3, której pierwszy prototyp wzniósł się w powietrze w końcu 1944 roku, w celu zwiększenia osiągów (prędkości i pułapu) zmieniono układ napędowy. Pierwszy stopień rakiety tworzyły dwa silniki, umieszczone po bokach kadłuba drugiego stopnia – ich czas pracy wynosił 0,9 sekundy, po czym następowało ich odrzucenie. Drugi stopień rakiety napędzany był silnikiem na ciekłe materiały pędne. Utleniaczem była mieszanina kwasu siarkowego i azotowego, oznaczana jako Sv-Stoff Salbei, zaś paliwem był eter winyloizobutylowy nazwany Visol lub mieszanina ksylidyny i trójetyloaminy – Tonka. Czas pracy silnika wynosił 43 sekundy. Zlokalizowano go tym razem pośrodku kadłuba, pomiędzy zbiornikami materiałów pędnych a liczbę skrzydeł zredukowano do czterech (żaden pocisk Rheintochter nie został użyty bojowo).
R3P-Rheintochter – Daughter of the Rhine (german) – guided missile ground-to-air developed by a German company Rheinmetall-Borsig. Work on the missile began in 1941. It was a two-stage rocket, steered by radio waves, which was to serve as an effective means of defense. They worked on several versions of the missile (R1, R2 and R3), which eventually were to reach an altitude of 14 km. The first prototype went up in the air in autumn 1943, and from1944 the main experimental institution was in Leba – so-called. Small Peenemunde. The development version of supersonic Rheintochter designated as R3, whose first prototype went into air at the end of 1944 in order to increase the performance (speed and altitude) had changed the transmission. The first stage of the rocket were made of two engines on the sides of the hull of the second stage – the working time was 0.9 seconds, and then they were detached. The second stage was powered by a liquid propellant engine. The oxidant was a mixture of sulfuric and nitric acids, marked as Sv-Stoff Salbei, and fuel was ether called Visol or a mixture of xylidine and triethylamine – Tonka. The engine run time was 43 seconds. This time it was located in the middle of the hull, between the tanks of fuel (no Rheintochter bullet was used in combat).
R3P-Rheintochter – Рейнтохтер (нем. Rheintochter) – зенитная управляемая ракета, разрабатывавшаяся в Третьем рейхе в конце Второй мировой войны. Название в переводе с немецкого означает «дочь Рейна». Дочери Рейна В ноябре 1942 года фирма Рейнметалл-Борзиг получила заказ и приступила к разработке варианта, получившего кодовое обозначение R1. В сентябре 1944 года начались лётные испытания, которые проходили весьма успешно: из 88 пусков только 4 были неудачными. Однако проект был отвергнут: ракета достигала высоты не более 8000 м, что не позволяло поражать американский бомбардировщик B-17 «Летающая крепость» (высота полёта свыше 10 000 м).
R3P-Rheintochter – Die Rheintochter war eine zweistufige Flugabwehrrakete, die im Deutschen Reich während des Zweiten Weltkriegs entwickelt wurde. Sie sollte die deutsche Flak unterstützen. Die Versuche wurden jedoch mit dem Beginn des Jägernotprogramms weitestgehend eingestellt. Gesteuert wurde die Rakete über Funkimpulse vom Boden aus. Im November 1942 an Rheinmetall-Borsig in Auftrag gegeben, wurde die Rakete in zwei verschiedenen Varianten in der Raketenerprobungsstelle Rumbke bei Leba erprobt. Die ab September 1944 im Versuch befindliche Variante Rheintochter R3 besaß ein Flüssigkeitstriebwerk als Oberstufe mit den hypergolen Komponenten Salpetersäure und einem Vinylether (Visol) als Brennstoff. Diese Kombination lieferte einen Schub von anfangs 21,4 kN, der auf 17,6 kN absank. Die Gesamtbrenndauer betrug dabei 53 s. Zur Treibstoffförderung diente Druckluft. Die beiden seitlich angebrachten Starthilfsraketen der R3-Variante erzeugten einen Schub von je 137,3 kN für 0,9 s, der durch abgewinkelte Düsen durch den Flugkörperschwerpunkt wirkte. Die Ausführung war ähnlich der R1-Variante; wiederum wurden sieben Düsen verwendet, von denen zwei mit Berstscheiben ausgerüstet waren. Die R3-Variante erreichte 400 m/s und damit Überschallgeschwindigkeit.
R3P-Rheintochter – Dcera Rýna (něm.) – řízená raketa země-vzduch vyvinutá německou firmou Rheinmetall-Borsig. Práce na té střele začaly v roce 1941. Byla to dvoustupňová raketa, řízená rádiem, která měla sloužit jako prostředek protiletadlové obrany. Bylo rozpracováno několik verzí rakety (R1, R2 i R3), které měly mít dostup až 14 km. První prototyp vystartoval do vzduchu na podzim roku 1943, a od roku 1944 bylo hlavním testovacím polygonem tzv. Malé Peenemünde – dnes polská Łeba .Ve vývojové nadzvukové verzi Rheintochter, označené jako R3, jejíž první prototyp se vznesl do vzduchu na konci roku 1944, měl kvůli zvýšení doletu a dostupu změněn způsob pohonu. První stupeň rakety tvořily dva motory, umístěné na bocích trupu druhého stupně – pracovaly 0,9 sekundy a po tom byly odhozeny. Druhý stupeň rakety byl na kapalné palivo. Okysličovadlem byla směs kyseliny sírové a dusičné, nazývaná Sv-Stoff Salbei, palivem pak byl vinylisobutyléter zkráceně Visol nebo směs Dimethylanilínu a Diisopropylaminu – tzv. Tonky. Jeho motor pracoval 43 sekund. Počet křidélek byl zmenšen na čtyři (žádná střela Rheintochter nebyla nikdy použita v boji).